Táňa Jaššová - Kontaktní rodičovství

Představujeme vám Táňu Jaššovou v krátkém rozhovoru. Táňa bude na festivalu Respekt k porodu 29.5.2016 přednášet o Kontaktním rodičovství.

Jsi maminkou na plný úvazek, máš čtyři děti, které jsou v domácím vzdělání. Co jsi dělala než přišlo první dítko a jaké jsi měla představy o životě?

Před narozením prvního syna jsem pracovala v nemocnici a chtěla jsem mít rodinu s hodným mužem. Mé představy o životě byly úplně normální, že tedy budu chodit do práce, děti do školek a škol a tak nějak to doklepeme až do důchodu. Byla jsem prostě obyčejná holka, co nad životem moc nepřemýšlela a chtěla jsem žít stejně jako všichni v mém okolí. Také svého prvního syna jsem vychovávala úplně stejně, jako vychovávali mne, jen jsem se snažila nebýt tak přísná a náročná. Moc se mi to nedařilo. Já s mými sourozenci jsem byla od rodičů dost často bita a musela jsem takříkajíc na slovo poslouchat, což nám bylo velmi nepříjemné.

Proč si myslí, že jsme byli vychováváni, dalo by se říci proti rodičovské intuici?

Myslím,že rodiče nás vychovávali tak, jak to viděli u jiných, a jak je vychovávali jejich rodiče. Bohužel bylo normální děti bít a vyžadovat naprostou poslušnost. Z mnoha různých důvodů nebyli schopni to dělat jinak, chodili do práce a děti odkládali do institucí, a když s nimi byli doma, tak chtěli mít svůj klid. V současnosti si už hodně mladých rodičů uvědomuje, že takto vychovávat děti je prostě poškozující a naprosto nevhodné, a zamýšlí se nad zlepšením svých vztahů s potomky.

Proč by se rodiče měli zajímat o kontaktní rodičovství?

Kontaktní rodičovství vychází z potřeb dětí a jejich rodičů. Umožňuje láskyplné a respektující soužití rodičů s dětmi, kdy ani jeden necítí, že by mu bylo ubližováno nebo že je něčí obětí. Jde o přirozené soužití celé rodiny pospolu, pokud možno bez účasti institucí. Z historie je jasné, že nejlepší vychovatel nebo pedagog pro děti jsou jejich vlastní rodiče, nikoli instituce reprezentované cizími lidmi v roli učitele.

Jak ustát tlak prarodičů, kteří vůbec nesdílí tuto filozofii?

Je pravda, že prarodiče mnohdy toto nechápou. Není jim zcela jasné, proč je pro dítě nejvýhodnější rozvíjet se doma s rodiči a sourozenci, když na to máme instituce. Rodiče odjakživa rozuměli svým dětem víc, jak jiní, cizí lidé, i když na to mají školy. Rodiče mohou bez obtíží nechat dítě rozvíjet svým vlastním tempem a vytváří v domácím prostředí ty nejlepší podmínky pro tento rozvoj. Tento model je tisíce let ověřený, sama školní výuka, tak jak ji známe teď, je experiment posledních dvou století. Mám zato, že prarodiče už svou šanci vychovat děti dostali, vychovali své děti nejlépe jak uměli. Teď je na jejich dětech, aby své děti  vychovávali způsobem, který je jim blízký, a oni by to měli respektovat.

Jak udělat společné spaní bezpečně pro 5 člennou rodinu?

Společné spaní je základem péče o děti a je také nejpřirozenějším způsobem spaní. S dětmi společně se spí od nepaměti, a ten kdo spal zvlášť a o samotě byl vyděděnec. Společné spaní je také velmi bezpečné, rodiče mají přehled o tom co se děje v noci s jejich dítětem a dítě se necítí odloženo někam jinam, obzvláště když vidí, že rodiče spolu spí. Naše rodina spí tak, že máme manželskou postel a ještě další dospěláckou postel a to celé máme přiražené ke zdi, na druhé straně máme plastovou zábranu a nikdy jsme neměli žádný problém. Společné spaní je jednou ze základních položek, které ovlivní psychickou kondici dítěte. Ve světě je normální společné spaní s dětmi do doby, než se samy děti rozhodnou odejít. A žádné dítě v dospělosti nepreferuje spaní s rodiči, tak jako se žádné dítě v dospělosti nekojí. Všechny děti, které žijí s rodiči ve vzájemné lásce, úctě a respektu, překonávají bez obtíží všechny vývojové stupně a v životě si vedou výborně.

Je bezpečné miminko v šátku navazovat do kolíbky? Nehrozí zástava dechu?

Co se týče nošení miminek a dětí v šátku,mohu to jen doporučit. Z historického hlediska se děti v šátku nosí již tisíce let, jde o přirozenou součást péče o dítě. Ženě to umožňuje být pohyblivá a může dělat to co zrovna potřebuje, své dítě má u sebe. Já osobně miminko do šátku do kolíbky nevážu. Měla jsem kdysi baby vak, v kterém se miminko nosí v kolíbce, a bylo to velmi nepraktické. Miminko také bývá problém dobře napolohovat tak,aby mohlo dobře dýchat, také na kyčle to není moc vhodná poloha a v poslední době se od kolíbek upouští. Ideální je nosit dítě vertikálně, tak jak se nosí už tisíce let. Tento způsob nošení umožňuje dynamický rozvoj psychomotorického vývoje, je prevencí problémů s kyčelními klouby a v případě, že miminko zvrací mlíčko je to také ideální pozice. Samo nošení naprosto uspokojuje nejdůležitější dětskou potřebu a to potřebu kontaktu s maminkou, a má velký vliv na rozvoj laktace a délku kojení.

S čím se nejvíce potýkáš a co ti dělá nejvíce radost?

V současné době jsem s dětmi doma už několik let a ta obrovská proměna je uchvacující. Děti rozkvetly a daří se jim skvěle. Jedním měřítkem je pro mně nemocnost dětí, které jsou dlouhodobě zdravé. Já na nich vidím velké pokroky. Od dětí,které byly pasívní a čekaly, až co jim kdo přikáže, k dětem s vlastním názorem, ví že mají odpovědnost za sebe a své konání a mnohdy mně překvapí svou vyspělostí a láskou, kterou dávají všem okolo.

Děkuji ti Táni za odpovědi a přijetí pozvání na Respekt!